„Hlasujte pro mě!“ aneb demokracie po čínsku

V rámci kampaně Ideálně: vzdělávat jsme na konci září v Café v lese promítali dokument “Hlasujte pro mě!”, sledující vypjatý souboj čínských třeťáků o post předsedy třídy. Po skončení snímku následovala debata o perspektivách výchovy k demokracii a občanství v ČR. Jako hosté se do debaty účastnili Tomáš Bederka, učitel občanské výchovy a zakladel spolku studentů pedagogiky Agora, za Idealisty.cz pak Lukáš Hendé Djakoualno.

Mezi debatéry panovala shoda, že chyba čínkého experimentu spočívala v tom, že vedla kandidáty k dovednostem potřebných k mocenskému vzestupu a k dělání politiky, nikoli k občanství a k zodpovědnosti.

Praktici i teoretici se shodli na tom, že zdaleka nestačí věnovat se výchově k demokracii a občanství pouze na hodinách občanské výchovy a zaměřovat se pouze na faktografický popis politického aparátu.

A jak v jedné větě podle hostů debaty vychovávat k občanství a demokracii?

Tomáš Bederka: „Dlouhodobě, oklikou – i když si to možná mnozí nemyslí, a prostřednictvím kritického myšlení.“

Lukáš Hendé Djakoualno: „Uzpůsobit celé školní prostředí tak, aby se děti a žáci od počátku mohli zapojovat do rozhodování o tom, jak bude škola a jejich okolí vypadat.“

Z debaty dále vyplynulo několik tezí:

  1. Zcela zásadní roli hraje to, zda škola při výchově k občanství využívá uceleného přístupu. Pokud 1 hodina týdně – vyučovaná přetíženými a metodologicky nepodpořenými učiteli – má stačit k naplnění jednoho z nejdůležitějších úkolů základního vzdělání, musí se občanským tématům a kompetencím věnovat napříč osnovami. To zahrnuje i reformu vzdělávacích metod a přístupu. Také není možné vychovávat k demokracii, pokud je výuka vedena příliš autoritářským způsobem.
  2. Uvědomujeme si důležitost nestrannosti a neangažovanosti učitelů. Také razíme Komenského princip “učení se praxí” a “demostrativního učení.” Demokracie nejsou jen volby, konající se jednou za několik let, nýbrž kontinuální proces. Proto navrhujeme učit žáky o věcech, které jsou důležité k soustavnému tvoření občanské společnosti. Tj. především kritické myšlení, vědomí vlastních práv a povinností, možnosti bojování za bezpráví páchané na nich, či ostatních a vyhodnocování důvěryhodnosti informací a mediální inteligenci. Ideálním způsobem jak  vést děti a mladé lidi k občanským dovednostem a postojům je zapojení žáků do lokálního dění v neideologické a symbolické činnosti. Příklady mohou být pojmenování nové ulice, parku, městského maskota, či prosazování uklizení skládky, nebo rozšíření obecné knihovny.
  3. V návaznosti na debaty o širší vzdělávací reformě jsme přesvědčeni, že zásadního a plošného pokroku nelze docílit bez výrazné finanční investice. Není možné chtít po učitelích, aby pracovali více a vytvářeli kvalitní a progresivní učební plány, když žijí z platu, který je oproti ostatním vysokoškolákům takto výrazně nižší. Není možné získávat, natož udržet kvalitní učitele, pokud nebudou ohodnoceni důstojně k jejich vzdělání, společenské důležitosti a práce. Nejdůležitějším článkem ve vzdělání jsou lidé. Proto bychom investice měli směřovat právě k nim.