Kreativní destrukce nebo destruktivní kreativita?

Začíná nová historická éra. Masivní automatizace, digitalizace, robotizace, modernizace – co to pro nás bude znamenat? Jaké změny v lidských životech provede stále sílící význam sofistikovaných a komplexních IT technologií?

Na stole je celkem zásadní otázka: Jak bude vypadat lidská práce – nevyústí lidská kreativita a pokrok informačních technologií v destrukci značné části pracovních míst? Na toto téma se nedávno uskutečnila konference nejvyspělejších národů světa (OECD), kde se problémy digitalizace s dopady na pracovní trh řešily celkem intenzivně. Jak příznačné pro naši společnost, že v zahraničí se tato debata jeví jako akutní, a v České republice se to neobjevuje jako zásadní téma. Přitom právě naši zemi může Průmysl 4.0 (což je název pro tuto novou technologickou „revoluci“) postihnout ve velké míře coby jednu z nejvíce průmyslových států Evropy.

Bylo by zbytečné rozepisovat se o tom, jak roste vliv počítačů a obecně IT technologií. Daleko zajímavější je se zamyslet, co tato IT invaze bude znamenat pro nás obyčejné lidi. Bohužel jsme jako společnost pozadu s tím, že nedokážeme definovat odpověď na Průmysl 4.0, tedy „Práci 4.0“. Existuje pouze několik indikátorů, které mohou pomoci nasměrovat naše úvahy. Ty bych zde rád popsal.

Co čeká lidskou práci

Na zmíněné konferenci OECD padlo několik poznatků, které lze ve zkratce (a pro větší přehlednost) napsat do několika bodů:

  • Při technologické revoluci dochází k odprůmyslnění (deindustrializaci) a „odslužebnění“ (deservisizace) ekonomik. To znamená, že nejvíce se digitalizace dotýká sekundárního a terciálního sektoru.
    • Z výše zmíněného tedy vyplývá, že nekvalifikovaná až středně kvalifikovaná práce mizí. Především rutinní činnosti. Podle tzv. indexu ohrožení digitalizací by se ztráta pracovního místa mohla týkat úředníků/úřednic či všeobecných administrativních pracovníků/pracovnic, řidičů a řidiček, pokladnic a pokladníků, lidí v lesnictví a zemědělství apod.
    • Naopak roste poptávka po vysoce kvalifikované práci (lékařství, manažerské pozice atd.). Mluví se zjednodušeně o přímé úměře – poptávka po rutinní práci klesla o 20 %, poptávka po kvalifikované práci o 20 % stoupla.
    • Podle vyjádření jednoho reprezentanta zaměstnavatelů na konferenci OECD se prý v rámci digitalizace zaniklá pracovní místa do 7 let nahradí více a novými druhy pracovních míst. Otázka je, jakou má toto vyjádření relevanci, jelikož čísla Úřadu vlády* poukazují na poměr vzniklých a zaniklých pracovních míst zhruba 2:5.
    • Častějším jevem mohou být tzv. práce na zavolanou, tedy způsob výkonu zaměstnání v průběhu celého dne, kdy jsou nejasné kontury mezi pracovní dobou a dobou odpočinku. Myslím, že spoustu lidí to už dnes prožívá, když jim pracovní e-maily chodí i v deset hodin večer s krátkou lhůtou na odpověď.
    • Lidé budou nuceni do více prací (tedy prací pro více zaměstnavatelů). A nejen to. Kromě 2, 3 nebo 4 zaměstnání budou mít 2, 3 nebo 4 kariéry. Pracovní síla se má stát flexibilnější jak časově, tak oborově (vyjma úzce specializovaných profesí). Pro nekvalifikovanou práci to však může znamenat i to, že se bude muset spoléhat na nelegální či pololegální práci. Už dnes to lze pozorovat na řidičích v systému Uber (tento systém negarantuje svým „zaměstnancům“ žádnou pracovní smlouvu, jsou tak naprosto nechráněni zákoníkem práce a neodvádí se jim pojistné, tudíž např. nevznikne nárok těchto lidí na důchod).

Tyto indikátory vývoje nás vedou k myšlence, že práce bude odosobněná. Pracovní vztahy by se tak mohly marginalizovat a práce by dostala spíše charakter statku, což se dnes děje i v rámci globalizace a out-sourcingu. Ale chceme opravdu to, aby se s naším úsilím pracovalo jako se zbožím?

Jak na to reagovat

Digitalizace by neměla být jen hrozba, ale i příležitost. Pokud se společnost dostatečně připraví na možná úskalí technologické revoluce, mohou vznikat nové a kvalitnější práce, které budou pro lidský organismus méně namáhavé. Kvalita života sama o sobě se může výrazně zlepšit. Jeden fakt spojený s modernizací práce je postupné zkracování pracovní doby, které zavádějí dobrovolně některé firmy na pomyslném „Západě“.

Aby se životní úroveň nesnižovala, ba zvyšovala, je nutné se vypořádat s několika výzvami jak pro lidi samotné, tak pro stát.

  • Vzhledem k rozvolnění pracovních vztahů, kdy se pracoviště díky technologiím vzdaluje od zaměstnavatele (práce z domova je dnes už běžnou součástí našich životů), přibude na důležitosti sociální dialog na vyšší úrovni. Role odborů bude specifičtější – lidé se nebudou organizovat na pracovišti (tzn. geograficky), jak to známe dnes, ale spíše více horizontálně podle profesí. V zájmu ochrany zaměstnanců bude muset být činnost odborů více elektronizována a musí dostatečně pojímat i samostatně výdělečně činné. Kontrola dodržování pracovních podmínek se značně stíží a bude záležet na větším individuálním angažmá zaměstnanců.
  • Lidé se budou ocitat ve větším riziku a nejistotě. Bude vyvíjen ještě větší tlak na jejich flexibilitu a schopnost měnit svou práci. Aby však lidé mohli podstupovat velká rizika, bude nutné vybudovat daleko větší a sofistikovanější záchrannou sociální síť. Už dnes se zkouší nové modely sociálních systémů jako například Flexicurity v Dánsku nebo základní nepodmíněný příjem ve Finsku, které mají potenciál dobře reagovat na novou situaci.
  • Budovat si 2, 3 nebo 4 kariéry nelze bez kompetencí. Školy budou muset začít učit smysluplné věci (především IT znalosti, měkké dovednosti, soustředit se při výuce spíše na principy fungování věcí než memorování nepotřebností). Lidé se budou muset vzdělávat celý život, aby si průběžně zvyšovali kvalifikaci. Větší pozornost a druhou šanci budou muset dostávat ti, kteří nedokázali dokončit svou školu. Tito lidé by se totiž bez kompetencí nemohli v tak chaotickém světě uchytit.
  • Výrazně se bude muset přehodnotit politika zaměstnanosti, která by se kromě rekvalifikací měla zaměřit na vznik nových pracovních míst, legislativní podporu především charakteru částečných úvazků a větší investice do aktivní politiky zaměstnanosti. Současné financování států OECD kolem 1 % HDP do této oblasti se již dnes zdá jako nedostatečné.

Digitalizace může mít dvě tváře. Buďto se může stát kreativní destrukcí, kdy technologický pokrok výrazně zvýší životní úroveň obyvatel, nebo se může stát destruktivní kreativitou, kdy budou technologie vytlačovat člověka z pracovního života. Jde jen o to, jak se na tuto proměnu jako společnost připravíme. Zda budeme schopni vylepšovat, inovovat instituce a uchováme si tím sociální soudržnost, nebo zda podceníme rozměr Průmyslu 4.0 a tím úplně vyklidíme pole pro další rozevírání sociálních nůžek.

__________________________

*OST EU: Dopady digitalizace na trh práce v ČR a EU: http://www.vlada.cz/assets/evropske-zalezitosti/analyzy-EU/Dopady-digitalizace-na-trh-prace-CR-a-EU.pdf