Dobrá práce? Základem je vzdělání

Základem dobré práce je dobré vzdělání. Platí to minimálně od začátku průmyslové revoluce. Dobrou práci si neodhlasujeme, nevystávkujeme ani neuzákoníme. Odbory, stávky i zákony mohou pomoci, ale na počátku dobré práce je škola. Problém je, že škol, které nabízejí dobré vzdělání, je málo. Většina z nich poskytuje vzdělání, které studenty odsuzuje ke špatné práci, pokud nepřímo k nezaměstnanosti. 

Dobrou práci si přestavuji tak, že mě nezotročuje, mohu při ní uplatnit své dovednosti a zkušenosti a dostávám za ni plat, který mi umožňuje slušné živobytí. Je to práce, ve které mohu být člověkem s jistými právy, důstojností a možnostmi rozvoje. Dobrou školu si přestavuji tak, že mě na takovou práci připraví. To znamená, že mě naučí myslet sám za sebe a ne jen plnit příkazy, že mi pomůže s pochopením a rozvojem mých silných stránek a nebude mě zatěžovat nekonečnou prací v předmětech, kde je můj potenciál minimální, a to všechno bez ohledu na to, čím jsou a kolik vydělávají mí rodiče. Takových škol není mnoho a dokud jich nebude většina, jsme odsouzeni k točení se v bludném kruhu špatných škol a špatné práce.

Proč tomu tak je? Není pravdou, že jsme mívali skvělé školy a skvělé firmy? Bez velkého spekulování nad tím, jestli příběhy o skvělých
školách a firmách nejsou jen příběhy o výjimkách, co potvrzují pravidlo, zásadní je, že svět kolem nás se mění. Stroje nás dokáží nahradit ve stále větším počtu oborů a tam, kde to nedokáží, nás nahradí lidé, kteří pracují za méně peněz na druhém konci světa. Globalizace a technologie jsou neúprosné. Odbory neztratily své pozice jen proto, že se lidem přestalo chtít platit členské příspěvky. Mnohá povolání se ruší, jiná se komoditizují. a tedy výrazně zlevňují. Výsledkem jsou nejen existenční stávky taxikářů, ale třeba také repetetivní práce a nízké mzdy pokladních v supermarketech.

Musíme najít způsob, jak ve školách vytvořit prostředí, které bude studenty předurčovat k vyhledávání, ale také spoluvytváření podmínek pro dobrou práci.

Co s tím? Můžeme zvyšovat minimální mzdu, bojovat za srovnatelné pracovní podmínky, a omezovat moc nejsilnějších firem. Nebude nám to ale dlouhodobě nic platné, pokud zůstaneme společností, která není schopna změny reflektovat a reagovat na ně. Společností, která vzdělává „otrockým“ memorováním, motivuje jednoduchou, nicneříkající stupnicí a lpěním na dogmatech typu „všechno se jim může jednou hodit“, čímž brání svým dětem v rozvoji jejich talentů.

Musíme najít způsob, jak ve školách vytvořit prostředí, které bude studenty předurčovat k vyhledávání, ale také spoluvytváření podmínek pro dobrou práci. Modelů, které můžeme použít, existuje celá řada. Montessori, Waldorf, svobodné školy, Altschools, ty všechny staví studenty do středu dění. Umožňují jim přizpůsobovat vzdělávání svým potřebám i snům, rozvíjejí jejich schopnost učit se. Studenti musí mít vůli i nástroje pro to, aby se dokázali uplatnit a rozvíjet v povoláních, které jen tak nějaký stroj nenahradí. Nejsou to levné metody vzdělávání, slovníkem ekonomů jsou to ale ty nejvýnosnější. Není třeba, aby všechny školy převzaly postupy těchto modelů. Je ale nutné, aby převzaly hodnoty, na kterých jsou tyto modely založeny a ve svých vzdělávacích programech se těmito principy co nejvíce řídily.